Switch to English

Salvador - 5. den

18.01.2005

San Salvador - Joya de Cerén - San Andrés - Lourdes - Izalco - Sonsonate - La Hachadura (přechod Salvador - Guatemala) - Ciudad Pedro de Alvarado - Taxisco - La Avellana - Monterrico
Úvod Foto Předchozí den Následující den Železnice Střední Ameriky
Joya de Cerén - hotel San Andrés

Začíná poslední den v Salvadoru, a zároveň asi i nejvíc nabitý. Vstávám v 7 hodin ráno. V jiném pokoji v domě byli tuto noc i příbuzní mých známých, kteří mne sem pozvali. Jedou do Santa Ana a nabízejí mi svezení. Protože bych chtěl jet také stejným směrem, ke zříceninám San Andrés nebo Joya de Cerén, přichází mi nabídka velmi vhod. Vysazují mne u brány Joya de Cerén asi v 8 hodin ráno. Bohužel je to zase příliš brzy, otevírají až v devět. Snídám a pozoruji život kolem - například luxusní pickup se střechou proti slunci, který se používá pro dopravu zaměstnanců.

Joya de Cerén je významnou kulturní památkou, jedinou v Salvadoru, která se dostala na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Jde o pravěkou vesnici, kterou zasypal sopečný popel, a tak ji zakonzervoval pro budoucí generace podobně jako italské Pompeje. Joya de Cerén je ovšem podstatně menší, k vidění je tu jen několik domů. Průvodkyně mi ukazuje všechny přístupné pozůstatky - dům šamana, dům pro hosty, vrstevnicový profil sopečného popela. Lázně, které byly na opačné straně, se turistům neukazují, protože tu hrozí sesuv půdy.

Další zastávkou je San Andrés, tradiční středoamerické naleziště s pyramidami. I tady vidíme historii restaurovanou v salvadorském betonovém provedení. Betonu je tu ovšem méně než v Tazumal a můžeme si tak představit, jak všechno vypadalo před příchodem restaurátorů. Dlouho se tu nezdržuji a odjíždím zpět do obce Lourdes, kde odbočuje hlavní silnice směrem na Sonsonate.

Sonsonate, turisticky nezajímavé město, je výchozím bodem autobusů do La Hachadura, nejjižnějšího ze čtyř hraničních přechodů mezi Salvadorem a Guatemalou. Než jsme tam ale dojeli, chtěl jsem se podívat do obce Izalco, kde najdeme dva nejstarší kostely v Salvadoru. Autobus zastavil na okraji města, do centra vozil cestující pickup za 0.12 USD - podobný, jako v Joya de Cerén. Samozřejmě jsem využil příležitosti se svézt. Kostely jsou velmi jednoduché. Vedle jednoho z nich stojí na památku zříceniny staršího kostela, zbořeného při jednom ze zemětřesení a upravené jako park.

Z centra obce Izalco jezdil přímý autobus do města Sonsonate. Vystoupil jsem na okraji centra, odkud to bylo asi 15 minut pěšky na moderní autobusový terminál na předměstí. Jeden člověk mi ukazuje, odkud pojede autobus ke guatemalské hranici. Čeká tu už hodně lidí, odjíždíme velmi naplnění, směrem k hranicím ale zájem opadá. Na salvadorské straně si dávám oběd, abych využil zbylý dolar v drobných, procházím celní kontrolou a asi po kilometru přicházím na guatemalskou stranu. Pasová kontrola je také bez problému a bez placení, teď ještě nasednout do autobusu a jet do vnitrozemí. Nastává ovšem problém - žádný autobus nejede. Lépe řečeno, jeden tu stojí (luxusní dálkový spoj do Guatemala City), ale jsem zatím první cestující. Lidé postupně přicházejí, ale velmi pomalu. Čekáme přes hodinu. Začínám mít obavy, zda dojedu včas do obce Monterrico, kde jsem dnes chtěl přespat. Konečně vyjíždíme, ale s častými zastávkami. Kousek za pohraničním městem Pedro de Alvarado nás zastavuje policie, všichni musíme vystoupit a položit ruce na autobus, přičemž nás prohmatávají, zda u sebe nemáme zbraně. Po několika zajížďkách do menších obcí přijíždíme do města Taxisco. Vystupuji a hledám autobus do obce La Avellana, odkud by měl jet přívoz do Monterrico. Mikrobus čeká o pár bloků dál, už je plný, nastupuji a vyjíždíme. Začíná se šeřit. V La Avellana nastupuji do velkého člunu pro dopravu aut, který právě vyplouvá. Po chvíli nás předjíždí rychlý osobní člun, který vyplul z téhož mola o něco později. Nebudu to už prodlužovat - plavba trvala asi hodinu, údajně velmi hezkým kanálem, který jsem ovšem neviděl, protože mezitím zapadlo slunce a v Monterrico jsme byli v naprosté tmě. Chtěl bych jít do hotelu The Guesthouse za 25 Q, ale nemohu se po příjezdu zorientovat. Jeden z místních se mne ujímá a vede mne do hotelu Kaiman Inn na pláži. Po cestě říká, že je původem z Kuby, podařilo se mu uprchnout před Castrem na člunu na Floridu a odtamtud se přestěhoval do Guatemaly. Asi po 15 minutách (bylo to ještě daleko!) jsme na místě. Hotel je za 40 Q, to je mi ale v ten okamžik jedno, jsem rád, že jsem se - byť s velkým zpožděním - dostal, kam jsem potřeboval.

Úvod Foto Předchozí Následující

Aktualizace: 05.02.2005

© Jan Pešula, 2005