Switch to English

Salvador - 4. den

17.01.2005

San Salvador - Soyapango - San Salvador - Panchimalco (Puerta del Diablo, Parque Balboa) - San Salvador - Soyapango - San Salvador
Úvod Foto Předchozí den Následující den Železnice Střední Ameriky
San Salvador - osobní vlak FENADESAL San Salvador - trať prochází slumem

V pondělí 17. ledna jsem si chtěl prohlédnout zajímavosti v San Salvadoru a okolí, na které nám nezbyl čas včera. Předběžně jsem uvažoval se zříceninami Joya de Cerén a San Andrés, skalním útvarem Puerta del Diablo, parkem Balboa, jezerem Ilopango a samozřejmě také s projížďkou jediným vlakem do města Soyapango. Pohledem do průvodce jsem ovšem rychle zjistil, že v pondělí jsou archeologická naleziště zavřená, cestovat do Joya de Cerén nebo San Andrés by nemělo smysl (o to víc bude nabitý zítřek).

Vyšel jsem z domu, a za chvíli jel na hlavní silnici autobus na Terminal Oriente. Byla to náhoda - právě odtamtud jezdí vlak do Soyapango. Po příjezdu na konečnou, na nevzhledném náměstí, bylo potřeba najít vchod na nádraží. Nádražní budova je nyní z velké části pronajata jako obchody se stavebním materiálem, vyřazené železniční vozy se používají jako skladiště. Vedle nádražní budovy je brána, přes kterou se dá projít přímo na nástupiště. Hlídá ji voják a každému cestujícímu na požádání otvírá. Bylo asi 9 hodin, do odjezdu zbývala půlhodina. Sedl jsem si do přistaveného vlaku - vozy byly několik desítek let staré, bez oken, s dřevěnými sedadly. Na nástupišti kromě cestujících postávala také skupina vojáků v přilbách a se samopaly, kteří nás budou doprovázet celou cestu.

V 9:30, podle jízdního řádu, jsme vyjeli. Vlak měl pět vozů, v každém jeden voják a několik cestujících. Kapacita vlaku bohatě převyšovala poptávku. Jeden z vojáků se se mnou dal do řeči. Říkal, že hlídají železnici, aby se teroristé nepomstili za účast Salvadoru v Iráku. Za chvíli ovšem bylo jasné, že tu jsou kvůli někomu jinému. Trať totiž prochází nejhoršími čtvrtěmi města. Lidé tu žijí v obydlích z vlnitého plechu, ohrady a střechy domů jsou často jen několik centimetrů od vozů. Cestou asi třikrát zastavujeme a po 25 minutách přijíždíme na konečnou Soyapango. Tady se odpojuje lokomotiva, obrací se na trojúhelníku a připojuje na opačnou stranu vlaku. Za chvíli jedeme stejnou trasou zpět, tentokrát s trochu víc cestujícími. V San Salvadoru jsme před půl dvanáctou. Projížďka jedinou salvadorskou železnicí byla krátká. Pokud vás zajímá víc (fotky, jízdní řád, kontakt), podívejte se na stránku věnovanou železnicím Střední Ameriky.

Východ z nádraží znovu hlídá voják. Ptám se ho, jak se dostanu na ředitelství drah. Ukazuje mi, abych šel vlevo, k prodejně cementu, tam že je vchod. Jdu tam - ale kromě obchodu s cementem tam není nic. Vracím se zpět, je tam jiný voják, a ten mne posílá na opačnou stranu. Zkouším to tam, a po chvíli přicházím k vrátnici. Ptám se na paní X. Contreras, která mi dala informaci o jízdním řádu, a dovídám se, že pracuje v jiné budově. Přesto mne pouštějí dál. Na sekretariátu mi potvrzují informace - žádné jiné vlaky v Salvadoru nejsou. Dostávám jednoduchou mapu železniční sítě s vyznačením počtu kilometrů - a to je vše, co se tady dá získat.

Kam dál? Podle průvodce stojí za návštěvu oblast na jih od San Salvadoru, Los Planes de Renderos. Nachází se tu velký městský park Balboa a známá vyhlídka Puerta del Diablo. Autobusy tímto směrem podle průvodce vyjíždějí od jižního okraje centrální tržnice. Po chvíli se mi daří najít městský autobus, který mne tam zaveze přes celé centrum, a jak už je ve střední Americe obvyklé, další autobus na jih jede za pár minut. Puerta del Diablo je dvojice vysokých skal, z nichž je údajně nejlepší výhled v celém Salvadoru. Vylézt se dá na oba vrcholy. Cesta nahoru je rychlá, ale nepříjemně fouká velmi silný vítr. Před vrcholem už mám problém se udržet, fotografovat se téměř nedá.

Autobusem jsem se vrátil k Parque Balboa - je to velký areál s lesními cestami, restauracemi, hřišti apod., kam jezdí obyvatelé města na víkend. O kousek dál je malebná obec Panchimalco. Odtamtud jsem se vrátil zpět do centra.

Co dělat dál? Času ubývá, už je odpoledne, ale ještě bych se rád podíval k jezeru Ilopango. Podle průvodce tam jezdí přímý autobus z centra. Snažím se najít konečnou stanici, ale nedaří se mi, nikdo mi není schopen poradit. Zkouším druhou možnost - jet nejdřív do obce Ilopango a tam chytit přípoj. Přijíždím do obce Soyapango - tentokrát po zúženém silničním mostě, kvůli jehož opravě zavedli zvláštní vlaky - a řidič mi říká, abych přestoupil do jiného autobusu na protější straně. Vystupuji, čekám, autobus této linky ale nejede. Když to trvalo asi 20 minut, začalo být jasné, že se do Ilopanga nedostanu. Kupuji pár věcí v hypermarketu v Soyapango, vracím se do San Salvadoru, píšu několik e-mailů a nakonec mířím do domu známých, kde jsem si domluvil, že zůstanu ještě jednu noc. Jedu autobusem se stejným číslem, kterým jsem jel ráno do města. Nastává ale problém, vypadá to, že tentokrát jede autobus jinam. Ptám se cestujících, a ti mi ukazují, kde vystoupit. Do domu to je ještě asi půl hodiny chůze. Co se stalo - městské autobusy mají za číslem písmeno, které určuje, kam odbočuje příslušná linka na předměstí (v centru jezdí všechny autobusy s týmž číslem stejnou trasou). Písmeno jsem ráno přehlédl - a teď jsem nastoupil do špatného autobusu.

Naštěstí se všechno vyřešilo, do domu jsem se dostal krátce po 18. hodině - ještě za světla. Se známými jsme zašli na večeři - a skončil poslední den, který jsem chtěl celý strávit v Salvadoru. Zítra se už začnu přesouvat do Guatemaly.

Úvod Foto Předchozí Následující

Aktualizace: 05.02.2005

© Jan Pešula, 2005