Switch to English

Salvador - 1. den

14.01.2005

Chiquimula [Guatemala] - Esquipulas [Guatemala] - Anguiatú (přechod Guatemala - Salvador) - Metapán - Santa Ana
Úvod Foto Následující den Železnice Střední Ameriky
Esquipulas - celkový pohled Santa Ana - katedrála

Vyprávění začneme tam, kde skončila reportáž Honduras 2005 - v guatemalském městě Chiquimula. Pro mne znamenala přestupní bod s výhodným ubytováním v hotelu Darío. Mým prvním cílem pro tento den bude nedaleké město Esquipulas, také v Guatemale, ze kterého jede přímý spoj na hranici Salvadoru.

Esquipulas je jedním z nejposvátnějších míst na americkém kontinentu. V místní bazilice je uložena dřevěná soška El Cristo Negro. Každoročně 15. ledna se zde konají velké slavnosti, na které se sjíždějí věřící z celé Střední Ameriky i z Mexika. Kolegové v práci mne varovali, že tento den mne tu mohou čekat komplikace s ubytováním i dopravou. Bohužel nebylo vyhnutí - Esquipulas byl na polovině cesty a pokud jsem se sem chtěl vůbec podívat, nezbylo mi než přijet 14.1. Ubytování v Chiquimule se naštěstí obešlo bez problémů. V Esquipulas bylo podle očekávání nabito, všude spousta lidí a stánků. Neobvyklý pohled se naskytl před kostelem - v parku tam v modrých stanech tábořily desítky rodin s dětmi. Byli to chudí poutníci, kteří považovali za důležité přijet na církevní slavnosti, ale nemohli si dovolit hotel. Mezi návštěvníky - ať už v kempu nebo jinde - bylo mnoho žen v tradičních indiánských oděvech. V kostele byla tma, prostor osvětlovaly jen stovky svící. Posvátný krucifix jsem viděl asi na deset metrů - stát ve frontě, abych kolem něj mohl projít zblízka, se mi nechtělo.

Mnohem víc mne zajímala jeskyně na okraji města, kde se podle jedné z legend soška našla. Po několikerém zeptání mne nasměrovali k benzinové pumpě, od které vedla cesta do prudkého kopce. Šlo po ní množství lidí. Následoval jsem je, a po krátkém prudkém stoupání došel za vrcholem ke vchodu do přírodního parku. Nastal ovšem problém - při odchodu z města jsem nějakou zkratkou minul začátek cesty, kde se po 5 Q (18 Kč) prodávaly vstupenky. Za kopcem už se lístek koupit nedal - a nezbylo než dát 9 Q hlídači (měl jsem jen bankovku za 10 Q, a on zase neměl drobné kromě 1 Q). Ale jsem rád, že mne pustil. Přírodní areál vypadal podobně jako park před kostelem - všude tábořili lidé, vařili, prali prádlo. Do jeskyně jsem se neodvážil, protože byla úzká, zakouřená a všude hořely svíce. Pro rodinné táboření je tady ideální místo - protéká tam voda, děti tu mají hřiště a minizoo. Jedna paní v indiánském oděvu mluvila anglicky - žije v Panajachel na břehu jezera Atitlán a pracuje v turistickém ruchu.

U jeskyně jsem nezůstal dlouho, vrátil jsem se do města a odjel přímým autobusem k salvadorské hranici Anguiatú. Formality na hranicích byly jednoduché - Salvadorci nejdříve zkoumali, jestli nepotřebuji vízum, a když ne, prošel jsem bez problémů a bez placení. Hranice je v naprosté pustině, v úzkém údolí. Z obou stran sem zajíždí autobus, a tak nebyl problém po chvíli čekání nastoupit a odjet do nejbližšího většího města Metapán. Odlišností salvadorských autobusů od guatemalských nebo honduraských je, že všechny linky jsou číslované (například Anguiatú - Metapán má číslo 211A) a průvodčí v meziměstských autobusech vydávají jízdenky. Další příjemnou zvláštností Salvadoru je měna - před několika lety zrušili domácí Colón a zavedli americké dolary. Údajně kvůli tomu stouply ceny, ale i tak je tu levně a odpadá problém s výměnou peněz.

Metapán byl prvním salvadorským městem, které jsem chtěl navštívit. V centru stojí známý kostel. Dovnitř jsem se nedostal (býval bych musel přijít ráno), tak jsem se alespoň podíval zvenku, prošel po městě (moc jiného tu k vidění není) a pokračoval do Santa Ana. Třetí největší město ve státě je totiž podstatně zajímavější. Ubytoval jsem se v hotelu San Miguel (6 USD) a šel si prohlédnout centrum, dokud je světlo. Kromě výstavné katedrály, divadla a radnice stojí za návštěvu i bývalá národní banka, zrušená po zavedení dolaru jako národní měny. Dnes je v budově archeologické muzeum s bohatou sbírkou hudebních nástrojů (píšťaly, flétny), sošek, keramiky a dalších vykopávek. Neméně zajímavá (alespoň pro ekonoma) je výstava historických salvadorských bankovek a mincí. Až do začátku 20. století vydávaly bankovky soukromé banky.

Ze Santa Ana jsem ještě večer zavolal známým do San Salvadoru. Protože byl pátek večer, dohodli jsme se, že se sejdeme v neděli 16.1. ráno v hlavním městě. Prodloužil jsem pobyt o další noc a na sobotu naplánoval návštěvu několika míst západním směrem.

Úvod Foto Následující

Aktualizace: 05.02.2005

© Jan Pešula, 2005