Mazury 2003 - 5. den

13.05.2003

Trasa: (individuálně autobusem: Kętrzyn - Święta Lipka - S.Samulewo); Ganzem: Korsze - Kętrzyn - Korsze - Sątopy Samulewo - Troksy (směr Reszel) - Sątopy Samulewo - Czerwonka - Lidzbark Warmiński - Sągnity - Lidzbark Warmiński - Czerwonka - Biskupiec Reszelski
Úvod Foto 1. den 2. den 3. den 4. den 6. den
Překážka na trati Sątopy Samulewo - Reszel Železniční most - Lidzbark Warmiński

Začal nejnáročnější den celé akce. Na programu jsme měli nejdelší projížďku - z Kętrzyna do Sątop Samulewa, odtamtud na odbočku směr Reszel, pak přes Czerwonku téměř k ruské hranici do obce Sągnity a nakonec zpět do Biskupca Reszelskiego. Jak se ukázalo, nebylo to vůbec snadné.

Ještě předchozí večer jsem si všiml na mapě, že mezi Kętrzynem a Samulewem, mimo železniční síť, se nachází významná barokní památka - klášter Święta Lipka. Protože se sem už příště asi nepodívám, rozhodně jsem si ji nechtěl nechat ujít. Pro Poláky to tak atraktivní nebylo, dohodl jsem se proto se spolubydlícími, že vyjdu z ubytovny dřív, svezu se ke klášteru linkovým autobusem a pak dalším dojedu k nádraží. Ráno naštěstí jezdily autobusy dobře, klášter byl ovšem bohužel ještě zavřený. Na otevření se čekat nedalo, ale i zvenku vypadal impozantně. Ve Svaté Lipce jsem chytil další autobus a dojel kolem hradu Reszel na nádraží Sątopy Samulewo. Zhruba za hodinu jsem se tu sešel s ostatními účastníky, kteří přijeli zvláštním vlakem po hlavní trati.

Ze Samulewa kdysi odbočovaly dvě vedlejší tratě, v době naší návštěvy už ale existoval jen zbytek jedné z nich - několik kilometrů směrem na Reszel. Poslední vlak tu ovšem podle historické mapy projel v roce 1995. Vyjeli jsme tím směrem, ale po několika stech metrech nás zastavil pařez, shozený na trať ze svahu. Po jeho odstranění pokračujeme hustým porostem, ale je před námi další překážka - tentokrát rozkradené koleje. Nacházíme je hned za plotem jednoho statku. Voláme policii, ovšem na její příjezd nemůžeme čekat. Vracíme se do Samulewa a pokračujeme po hlavní trati do Czerwonki. Po krátkém zastavení dostáváme souhlas k jízdě na nejdelší úsek - do stanice Sągnity.

Trať Czerwonka - Sągnity je už několik let zrušená, poslední vlak tu projel v devadesátých letech. Nejdříve jedeme do Lidzbarku Warmińskiego, posledního většího města, proslaveného křižáckým hradem. Kdysi to byl i železniční uzel (jezdilo se odsud do 5 směrů). Podařilo se nám tu najít jedno z nejlepších míst pro fotografování, vysoký železniční most nad řekou Lyna. Na návštěvu města v rámci akce není čas, pokračujeme na sever. Po tomto úseku jel poslední vlak v roce 1992. Trať je nejen zarostlá křovím, ale vandalové navíc podřezali řadu telegrafních sloupů a položili je napříč kolejemi. Jedeme krokem, oproti plánu nabíráme několikahodinové zpoždění. Konečně v mírném dešti přijíždíme do další větší obce, kterou je Górowo Iławieckie. Na nástupišti na nás čeká dav místních obyvatel a žádá o svezení. Jak by ne, když tu viděli poslední vlak před více než deseti lety a jak jsme později zjistili, někdo o naší jízdě vyvěsil po městě plakáty. Vyhovět jim ovšem nemůžeme, máme plno. Ve vlaku mi jeden z účastníků říká, že Górowo je největším centrem ukrajinské menšiny v Polsku. Pokud vás zajímá, jak se sem dostali, podívejte se na některé z odkazů na této stránce nebo si vyhledejte příslušná hesla na Seznamu či wp.pl. Podle slov člověka, který mi to vyprávěl, je problematika "banderovců" v Polsku stále velmi citlivá záležitost, o které se nahlas raději příliš nemluví.

Za Górowem nás čekala poslední větší překážka - z trati kdysi odbočovala vlečka do věznice a někdo v posledních letech odmontoval část výhybky - ale i tu překonáváme a pokračujeme po posledním úseku. Jedeme rychleji než předtím, trať totiž před naším příjezdem prohlédli a zprůjezdnili členové KMK Olsztyn. Přijíždíme do obce Sągnity, jen několik kilometrů od ruské hranice. Cítíme se jako v jiném světě, je to pravá zapadlá vesnice, lidé tu zřejmě žijí především na podpoře a z toho, co si doma vypěstují. Ve zbylém čase pokračujeme pěšky po zrušené trati směrem k ruské hranici. Kousek za nádražím je přejezd pokrytý vrstvou hlíny a dál už jen "houpačka" - koleje ve vzduchu nad chybějícím náspem. Vypadá to, že tudy prošla velká povodeň, ale jeden z místních obyvatel nás vyvádí z omylu - násep před lety odtěžila soukromá firma. Kousek dál končí i koleje, na další průzkum nemáme čas. V každém případě, vlaky sem přestaly jezdit už v roce 1945.

Ze Sągnit se nedá jet vlakem nikam jinam než zpátky do Czerwonki, vyrážíme proto na zpáteční cestu. V Górowie nabíráme několik místních dětí, které se chtěly jednou v životě svézt několik kilometrů vlakem, a po krátké zastávce v Lidzbarku Warmińskim jedeme přes Czerwonku do Biskupca Reszelskiego, kde byl zajištěný nocleh. Přijíždíme za tmy.

Úvod Předchozí Následující

Aktualizace: 10.07.2004

© Jan Pešula, 2004