Switch to English

Kaliningrad 2004 - 4. den

02.05.2004

Trasa: Kaliningrad - Boľšakovo - Sovětsk - Něman - Sovětsk - Čerňachovsk - Kaliningrad
Úvod Foto 1. den 2. den 3. den 4. den 5. den
Pohraniční most přes Němen v Sovětsku Marfuša v žst. Něman

V neděli 2. května jsme se vydali do města Sovětsk na severovýchodní hranici. Směrem tam jsme jeli po severní trase, využívané jedním párem osobních vlaků denně. Pohraniční stanice Sovětsk (dříve Tilsit) je dnes předimenzovaná, osobní doprava v obou směrech (Kaliningrad i Čerňachovsk) je minimální, na Litvu jezdí jen nákladní vlaky. Po kratší přestávce, kterou využíváme k procházce k železničnímu mostu, pokračujeme do stanice Něman (Ragnit). Ta je využívaná jen pro nákladní dopravu. Stav trati není nejlepší, jedeme pomalu, z okolních zahrádkových kolonií se na nás dívají zvědaví domorodci. Něman je dnes konečnou stanicí. Před několika lety se prý dalo dojet ještě o 13 kilometrů dál do st. Malomožajskoje (Altenkirch). Vracíme se do Sovětsku a jdeme hledat historický hraniční most královny Luizy. Je daleko, pěšky se jít nedá. U nádraží stojí několik taxíků a naše ruská průvodkyně dojednává zájemcům cestu. Současně vyjíždí místní "historický" autobus do Němanu, který podle řidiče také jede k mostu. Dva Češi a jeden Polák do něho nastupujeme a doufáme, že všechno stihneme. Máme trochu obavy, protože autobus objíždí celé město - jak se za chvíli ukázalo, zrovna u našeho mostu byla uzavřená silnice. Nakonec nám cestující uprostřed jednoho sídliště říkají - tady vystupte, a jděte po cestě doleva. Nezbývá nám než jim věřit - a po chvíli skutečně přicházíme ke slavnému mostu. Ve výhledu nám trochu brání stojící kamióny a budovy celnice, ale i tak je most impozantní. Ale čas už kvapí, chytáme taxi a rychle na nádraží. Později jsme se dověděli, že zatímco nás stálo svezení 50 rublů jedním směrem, průvodkyně vyjednala ostatním cenu 200 rublů tam a zpět. Zase to měli ve větším klidu.

Z Němanu pokračujeme na jih do města Čerňachovsk (Insterburg) na hlavní trati Kaliningrad - Kibartai LG. Tam přichází další program - návštěva depa. Ukazují nám jednotlivé dílny a postup při opravě vozů. Nejsem strojař, takže jsem si z exkurze mnoho neodnesl, ale na první pohled jsou vybaveni profesionálně, využívají moderní zařízení, není to žádné záplatování svépomocí.

Po prohlídce depa nastupujeme zpátky do vlaku a vracíme se po hlavní trati do Kaliningradu.

Železniční zajímavosti (historická mapa):

Trasa, kterou jsme tento den projížděli, mohla být z hlediska železniční historie nejzajímavější - v minulosti z ní odbočovala řada lokálních tratí. Pohledem z vlaku se už ale většinou nedalo zjistit nic. Zasvé vzaly například úzkokolejky ze stanic Konstaninovka (Konradswalde), Polessk (Labiau), Zalesje (Liebenfelde), Boľšakovo (Kreuzingen) nebo Ščeglovka (Brittanien). Největší pozůstatky byl patrné před Čerňachovskem ve směru od Sovětsku, kde odbočovaly severním směrem dvě úzkokolejky. V řece Pregolja jsou tu stále patrné pilíře železničního mostu a místy i vysoké náspy a zářezy.

Aktualizace: 26.05.2004

© Jan Pešula, 2004