Switch to English

Kaliningrad 2004 - 2. den

30.04.2004

Trasa: Kaliningrad - O.p. 26 km - Baltijskij Lěs - O.p. 26 km - Baltijsk - Kaliningrad - Světlogorsk 2 - Kaliningrad
dále pravidelnými vlaky mimo program: Kaliningrad - Pioněrskij Kurort - Zelenogradsk - Kaliningrad
Úvod Foto 1. den 2. den 3. den 4. den 5. den
Začátek vojenského prostoru Baltijsk Lokomotiva Lju282 v kaliningradském železničním muzeu

V pátek 30. května jsme měli na programu projíždění tratí v západní a severní části regionu. Nejprve jsme vyjeli směrem na západ. Naším prvním cílem byl Baltijskij Lěs (dříve Peyse), stanice bez osobní dopravy na odbočce z hlavní trati do Baltijsku. Než jsme tam dojeli, podařilo se ve stanici Lěsnoje Novoje našemu strojvedoucímu spolu s výpravčím šikovně vykřižovat náš vlak s protijedoucí příměstskou jednotkou tak, že oba vlaky mohly dlouhou výhybnou projet (k nemalé nelibosti fotografů, kteří tak přišli o snímek). Ale zpět k Baltijskému Lesu. Tato stanice je důležitým překladištěm zásilek do přístavu Komsomoľskij a ačkoli sem již nezajíždějí osobní vlaky, nákladní doprava je stále silná. Z trati odbočuje několik vleček a spojovacích kolejí, většinou nepoužívaných. Dříve bylo zřejmě možné jet do Baltijského Lesa z obou stran, dnes je v provozu jen spojení od Kaliningradu. Po fotozastávce jsme se vrátili zpět na hlavní trať, na odbočku O.p. 26 km, odkud jsme úvratí pokračovali do Baltijsku.

Baltijsk (Pillau) je významná ruská vojenská základna, vstup do města je údajně možný jen na povolení. My jsme s tím problémy naštěstí neměli. Přítomnost vojska je v Baltijsku vidět na každém kroku, ve většině budov sídlí nějaké vojenské instituce, památky ve městě nejsou.

Po prohlídce města nastal čas k návratu. V původním plánu bylo, projet pobřežní trať Primorsk (Fischhausen) - Jantarnyj (Palmnicken) - Světlogorsk 1 (Rauschen). Bohužel z toho sešlo - po trati nic nejezdí kvůli špatnému technickému stavu. Nezbylo než se vrátit do Kaliningradu, odkud jsme ihned pokračovali do Světlogorsku 2. Trať vede rovinatým až mírně zvlněným terénem, lesů už je podstatně méně. Světlogorsk patří k významným rekreačním střediskům. Válka ani komunismus se ho podstatně nedotkly a dnes je považován za jedno z mála míst, kde se zachovala původní lázeňská atmosféra. Mezi nádražím a pláží je velký výškový rozdíl, který v létě překonává lanovka. S tím, že někdo bude chodit pěšky, se příliš nepočítá (na svahu jsou uzavřené pozemky Vojenské prokuratury a dalších všem potřebných institucí), a protože lanovka byla v době naší návštěvy uzavřena, nezbylo nám než tam projít velkým obloukem přes celé město. Kousek dál jsme uviděli i moderní vyhlídkovou věž s výtahem. Ten byl v provozu, čas na prohlídku nám ale už nezbyl. Po asi hodinovém pobytu ve Světlogorsku jsme se vrátili do Kaliningradu a navštívili dvě expozice železničního muzea. Jedna je umístěna přímo na jižním nádraží (výstava historických lokomotiv a vozů), druhá v nedalekém kulturním domě (pamětní síň s dobovými fotografiemi, uniformami, průkazy a mapami).

Protože oficiální program skončil poměrně brzy, rozhodli jsme se (4 účastníci z ČR), že si ještě večer projedeme pravidelnými vlaky tratě, které byly na programu 1. května, a získáme tak celý den na prohlídku Kaliningradu. Nastoupili jsme do pravidelného vlaku ve směru Pioněrskij Kurort (Neukuhren), který jsme projížděli již odpoledne ze Světlogorsku a dále pokračovali do Zelenogradsku (Cranz) a zpět do Kaliningradu. Soupravy jezdily rychle, byly průměrně naplněné, s dřevěnými sedadly.

Po návratu do Kaliningradu jsme si ještě za tmy projeli tramvajovou trať k Masokombinátu a pak po kratším bloudění po sídlištích došli do hotelu.

Železniční zajímavosti (historická mapa):

  • Ze stanice Pěreslavskoje-Zapadnoje (Mannenhof) odbočovala dříve trať do Primorsku (Fischhausen). Trať tím směrem je stále patrná, koleje leží na svém místě, není ale sjízdná. Z druhé strany (u Primorsku) není vidět nic - bylo by nutné popojet jednu stanici směrem na Jantarnyj, což kvůli stavu trati nelze.
  • Nepodařilo se nám zjistit, jestli dříve existovala přímá spojka od Světlogorsku 2 na západ do Jantarného. V každém případě, pokud ano, dnes po ní nezbylo vůbec nic.
  • Překvapivá byla vysoká frekvence cestujících (cca 10 lidí) na zastávce Romanovo (Pobethen) uprostřed polí, kam nevede silnice a kde je nejbližší obec vzdálená 3 km. Zřejmě tu jsou lidé zvyklí chodit na vlak daleko, podobně jako v dalších sovětských republikách.
  • Okolí Zelenogradsku je zřejmě oblíbené - vyrůstají tu nové kolonie rodinných domků a vznikla pro ně i nová železniční zastávka (Sokoľniki). Železnice se tu tedy zřejmě ještě nějaký čas udrží. Na jiných tratích, hlavně těch, které budou na programu další dny, to není tak jisté.
  • Existuje spojka mimo Zelenogradsk (Cranz), po které jezdí i pravidelný rychlík. My jsme ji neprojížděli (ani nebyla v oficiálním programu).
  • Ze Zelenogradsku kdysi vedla krátká trať jihovýchodním směrem do přístavu (býv. Cranzbeek). Koleje tam stále jsou, ale vypadají neprovozovaně.
  • Ze stanice Rjabinovka (Gr Raum) na trati Zelenogradsk - Kaliningrad odbočuje trať na letiště Chrabrovo (Powunden, později Eilerkrug). Je stále provozovaná, ale jen pro nákladní dopravu. Na programu naší akce nebyla.

Aktualizace: 26.05.2004

© Jan Pešula, 2004