Switch to English

Kaliningrad 2004 - 1. den

29.04.2004

Trasa: Braniewo PKP - Mamonovo - Goluběvo - O.p. 5 km (Dzeržinskaja) - Bagrationovsk - O.p. 5 km - Goluběvo - Kaliningrad
Úvod Foto 1. den 2. den 3. den 4. den 5. den
Motorový vůz ve stanici Mamonovo Kaliningradská oblast

Cesta začala na polské přechodové stanici Braniewo. Nastoupili jsme do připravené „Marfuši“ a vydali se po Ostbahn směrem na Kaliningrad. Během krátké doby jsme dojeli na ruskou stanici Mamonovo (Heiligenbeil), hezky rekonstruovanou s novou fasádou. Bez velké byrokracie nás rychle pustili dál a my pokračovali do stanice Goluběvo (Seepothen). Trať je dvoukolejná, je možné jet po širokém i normálním rozchodu. V Goluběvu se evropská kolej odpojuje a vede novou trasou na východ do stanice „O.p. 5 km“ (O.p. = ostanovočnyj punkt; některé zastávky v býv. SSSR zkrátka nemají přiléhavější označení), kde se spojuje s nepoužívanou normální tratí z polského Głomna. Zvláštním vlakem jsme dojeli do Bagrationovsku (Pr Eylau), ruské pohraniční stanice, a vrátili se zpátky přes O.p. 5 km a Goluběvo do Kaliningradu. Tady nás čekalo ubytování v hotelu Dejma na předměstí.

Celou cestu s námi jela ruská průvodkyně, a odpovídala na otázky ohledně historie a současnosti této oblasti. Kaliningradská oblast je nejzápadnější a zároveň nejmenší region Ruska. Žije zde asi milion obyvatel, z toho polovina v Kaliningradu. Pochází odsud i manželka prezidenta Putina. Národnostní složení je pestré, mluví se o příslušnících 107 národů bývalého SSSR. Najdeme tu i několik tisíc Němců - nejde ovšem o starousedlíky, ale převážně o přesídlené Němce z Povolží a dalších oblastí Ruska. Po válce tu zbylo jen několik stovek původních obyvatel, většinou šlo o ženy, které se provdaly za sovětské vojáky. Dnes není hospodářská situace jednoduchá - většinu zboží je nutné dovážet přes Litvu, ceny jsou vyšší než ve zbytku Ruska. Vstup okolních států do EU tu lidé vnímají různě - někteří mají obavy z izolace, jiní očekávají nové hospodářské příležitosti od bohatších sousedů.

Železniční zajímavosti (historická mapa):

  • Z Mamonova kdysi odbočovala na východ trať do Korněva (Zinten) a dále do Bagrationovsku. Těleso bylo z vlaku dobře patrné, včetně náspu s jedním mostem, koleje tu už ale dávno nevedou.
  • Napojení původní tratě Pieniężno PKP (Mehlsack) – Korněvo (Zinten) – Světloje (Kobbelbude) se v terénu ztrácí, hlavně proto, že celá trať je vedená po rovině. V posledním úseku vedla trať souběžně s Ostbahn a nyní je na tělese polní cesta.
  • Spojka Goluběvo (Seepothen) – O.p. 5 km vznikla zřejmě až po válce, na mapách ze 30. let není uváděna. Normální a široký rozchod jsou vedeny ve splítce na pražcích ve tvaru Y. Dříve existovala i spojka pro přímou jízdu od Goluběva na Bagrationovsk, ta je ovšem nyní už rozebraná.
  • Ze stanice Vladimirovo (Tharau) vedla dříve místní dráha na jihozápad do obce Slavskoje (Kreuzburg (Ostpr)). Dnes se z ní zachovaly asi 2 km, které slouží jako vlečka. Bohužel, náš vlak na ni nepustili.
  • Před městem Bagrationovsk (Pr Eylau) se napojoval druhý konec již zmiňované trati z Mamonova. Ani ten už neexistuje, zmizel zcela nedávno. Na oficiálních mapách ještě najdeme trať Bagrationovsk – Dolgorukovo (Domtau?), koleje tu ovšem už neleží.
  • U obce Šossejnoje (Schönbusch?) odbočuje dlouhá, využívaná vlečka do přístavu. Dlouhých, většinou nepoužívaných, vleček je v celém regionu velké množství.

Aktualizace: 26.05.2004

© Jan Pešula, 2004