Switch to English

Honduras 2005

07.01. - 13.01.2005

Úvod Foto První den Železnice Střední Ameriky Salvador
Copán - schodiště k Chrámu nápisů La Ceiba - osobní vlak

Před čtyřmi měsíci, po návratu z první návštěvy Guatemaly, jsem na těchto stránkách psal o svých zážitcích. Byla to moje první cesta do Střední Ameriky - a druhá do Latinské Ameriky, když jsem na přelomu 1994/95 strávil vánoce a Nový rok v Mexiku. Před odjezdem jsem měl velmi smíšené pocity. Na jednu stranu jsem se těšil, že uvidím unikátní památky dávné mayské civilizace a zažiji kulturu odlišnou od západní. Na druhou stranu, po přečtení varování od amerického ministerstva zahraničí nebo americké ambasády jsem trochu pochyboval, zda si budu schopen v takové zemi užít dovolenou. Rozhodnutí bylo jednoznačné - taková příležitost se nesmí promarnit - ale nejistota zůstávala, dokud jsem všechno neviděl na vlastní oči.

Od té doby se ledacos změnilo. Guatemala nebyla "jednou za život", ale v následujících měsících jsem se tam pracovně podíval ještě dvakrát a velmi si tu zemi oblíbil. Guatemala má vše, co potřebuje turista lačný po zážitcích: množství památek, přátelské obyvatele, výraznou původní kulturu, hustou síť veřejné dopravy i hotelů a nízké ceny. Několikrát jsem se bez problémů svezl i městskou dopravou po Guatemala City, což by bývalo na začátku bylo nepředstavitelné. Když se přiblížila moje třetí cesta, vážně jsem uvažoval, že podám výpověď, po skončení práce zůstanu v Guatemale a budu nejméně dva měsíce studovat španělštinu na některé z jazykových škol v Quetzaltenango nebo Antigua. Naštěstí mi takovéto plány včas rozmluvil šéf. Místo dvou měsíců jsem si vzal pouze dva týdny dovolené, s cílem navštívit další dva blízké středoamerické státy - Honduras a Salvador, společně s několika místy Guatemaly, která jsem předtím nestihl. Jak cesta probíhala, se dočtete na následujících stranách. Protože někoho bude zajímat jen Honduras a někoho jen Salvador, rozdělil jsem pro přehlednost dovolenou na dvě oddělené reportáže.

Pokud se sem rozhodnete přijet, dá se říci, že pro přípravu cesty do Hondurasu platí totéž, co jsem psal o Guatemale. Mapa se z internetu nedá stáhnout, osobně jsem používal Skládací mapu Guatemaly, která na okrajích zasahuje výrazně jak do Hondurasu, tak do Salvadoru. Místo průvodců stažených z internetu jsem tentokrát při přestupu v USA koupil Let's Go Central America (cca 22 USD) a byl jsem rád, protože takovou hloubku informací bych z internetu sháněl těžko. Jinak existuje také internetová verze - Let's Go Honduras. Pokud jde o zdravotní rizika, mohu jen zdůraznit ochranu proti malárii, protože - na rozdíl od Guatemaly - komáři všude štípali podstatně víc, a to i v nebezpečných večerních a nočních hodinách v místnostech s hustou sítí na oknech. Všude mi říkali - tady malárie nehrozí, ale dá se jim věřit? Raději bych nespoléhal. Nejlepší repelent měli v Roli's Place v Omoa - Repel-12 od Laboratorios Farsimán za 22 HNL (31 Kč). Na rozdíl od podstatně dražšího guatemalského spreje (název si už nepamatuji), Repel-12 účinkuje prakticky stoprocentně.

Honduraská měna se nazývá lempira (podle indiánského náčelníka, který bojoval proti Španělům), zkratka HNL. Kurs je v lednu 2005 okolo 18 - 19 HNL za 1 USD, v této prezentaci používám kurs 1 HNL = 1.40 Kč (25/18 = 1.33).

Každého cestujícího určitě bude zajímat bezpečnost. Nepodceňoval bych rizika, ale na druhou stranu to není důvod, proč sem nejezdit. Určitě si přečtěte varování amerického ministerstva zahraničí a americké ambasády, která jsou ze všech dostupných zdrojů (včetně turistických průvodců) nejsilnější. Nejrizikovější oblasti jsou město San Pedro Sula a východ Hondurasu (Olanchito, Trujillo a okolí). Na druhou stranu, situace se nevymyká kontrole, policie je velmi aktivní a při jízdě autobusem budete pravděpodobně několikrát zastavovat kvůli kontrole. Průvodce také upozorňuje na fakt, že turistické zájezdy jsou obecně víc ohrožené než jednotliví turisté, kteří cestují společně s místními veřejnou dopravou. Osobně jsem omezoval riziko tím, že jsem nikde nechodil v noci, kdy je všude nejvíc opilců a jiných existencí (den pro mne trval od 6 ráno do 18 večer, do 20 večer jsem v hotelu plánoval další den a pak šel spát, abych se mezi 5 - 6:30 probudil a nejpozději v 7:15 vyšel do ulic), dával pozor, co se děje v okolí a samozřejmě "nedával na odiv žádné bohatství", což není vůbec těžké, když nic cenného nemáte. Věci, které jsem nepotřeboval, jsem raději uložil u známých v Guatemale, už kvůli pohodlí a váze batohu.

Když všechno sečteme, stojí Honduras za návštěvu? Odpověděl bych - samostatně ne (ledaže byste byl potápěč a chtěl navštívit turistikou příliš nepoznamenané korálové útesy u ostrovů Utila a Roatán), ale jako drobný doplněk cesty do Guatemaly bez problému. Slavné zříceniny Copán jsou necelých 20 km od hranic a z Guatemala City pozemní cestou přístupnější než (mnohem zajímavější) Tikal. Pak jsou tu národní parky na severu (většinou je nutné se předem ohlásit a připravit - doprava do parků i uvnitř bývá obtížná, nejjednodušší je využít místní cestovní kancelář) a již zmiňované ostrovy. Tam jsem ovšem nebyl, musíte využít zkušeností jiných. Rozhodně nelituji návštěvy pevnosti Omoa a garifunských vesnic, i když podobné asi najdete i jinde. Naopak hlavní město Tegucigalpa všichni považují za obyčejné.

Na následujících stranách najdete reportáž, fotogalerii a souhrnné informace o honduraských železnicích. Přeji Vám hodně zážitků - při prohlížení anebo přímo ve Střední Americe.

Aktualizace: 25.01.2005

© Jan Pešula, 2005