Switch to English

Honduras - 6. den

13.01.2005

Omoa - Corinto (přechod Honduras - Guatemala) - El Chinchado - Entre Rios - Morales - Quiriguá - Chiquimula
Úvod Foto Předchozí den Salvador (úvod) Železnice Střední Ameriky
Quiriguá - hieroglyfy na stéle D Quiriguá - doprava banánů lanovkou

Je ráno v Omoa. Na západě Hondurasu už není co objevovat, společně se dvěma Holanďany odjíždím do Guatemaly. Svezeme se autobusem z centra obce na hlavní silnici, odtamtud nám za chvíli jede další bus k "Frontera Guatemala". Cesta trvá dlouho, projíždíme vesnicemi, kvalita silnice se postupně zhoršuje. Brzy ale bude lépe - vedle prašné cesty, po níž jedeme, se budují široké mosty pro nové spojení.

Po necelých dvou hodinách přijíždíme do obce Corinto. Autobus tu končí, všichni se přesouváme k honduraské celnici. Podobně jako v El Florido tu zdánlivě nikdo nic nehlídá, kancelář pohraniční stráže je v domku za plotem. Jdu k okénku požádat o formulář. Celník mi říká, že na výstupu není žádný potřeba, a zároveň mne žádá, abych šel bokem a podal mu pas. Po chvíli mi ho vrací orazítkovaný (jak jsem později zjistil, otiskl mi razítko na předposlední volnou stránku, čímž mi rozhodně radost neudělal) a žádá o 20 HNL (28 Kč) - asi za urychlené vyřízení, protože všichni ostatní mezitím stojí ve frontě. Další trik! Být hotový dřív samozřejmě nemá smysl, když není čím odjet dál. 20 HNL nemám po ruce, a tak se ztrácím v davu a nakonec odjíždím bez placení.

Za chvíli přijíždí pickup, jediná veřejná doprava v oblasti, nastupujeme a vyjíždíme. Hned za rohem je závora - pohraničník kontroluje všem pasy, zda prošli kontrolou (to u Copánu nebylo). Pokračujeme ještě několik kilometrů prašnou cestou, až přijíždíme ke stánku s občerstvením. Prašná silnice se mění na asfaltovou a místo pickupu tu stojí mikrobus. Nikde není žádná tabulka, ale je jasné, že toto je hraniční bod mezi Hondurasem a Guatemalou. Přestupujeme do mikrobusu. Silnice je nesrovnatelná, s novým asfaltovým povrchem, jedeme rychle. Po několika dalších kilometrech jsme u guatemalské celnice El Chinchado. Opět jdu pro formulář (vyzvedávám hned tři - i pro Holanďany), odmítám nabídku na rychlé odbavení a spolu s ostatními Středoameričany stojím ve frontě, až na mne vyjde řada. Neplatil jsem nic. Holanďané využili celníkovy nabídky, ale jestli nakonec něco platili, to jsem se nedověděl. Ani tady nemělo smysl pospíchat, protože mikrobus stejně čekal, až budou odbaveni všichni.

Kvalitní silnicí s mnoha zatáčkami (vyhýbají se hranicím pozemků?) pokračujeme. Mikrobus směřuje do Puerto Barrios, tak daleko ale nepotřebuji. Protože je (jako obvykle) uvnitř velký nával, požádal jsem raději už na celnici řidiče, aby mi zastavil na křižovatce s hlavní silnicí v obci Entre Ríos. Tady se totiž dají chytnout autobusy směr Guatemala City, které vyjíždějí z Puerto Barrios, a ušetřit tak minimálně hodinu. Vychází to, řidič zastavuje, několik lidí vystupuje (Holanďané pokračují - i na mé doporučení - do Puerto Barrios a Livingstonu, odkud zítra pojedou lodí přes Río Dulce) a přestupuji jiného do právě přijíždějícího mikrobusu. Jedeme do města Morales (můžete sledovat na mapě, z Morales je vidět jen "Mo" na pravém okraji) a dál po silnici CA9 k odbočce na archeologické naleziště Quiriguá. To je dnes mým hlavním cílem, už dlouho jsem ho chtěl navštívit, ale loni v září jsem dal přednost jízdě nákladním vlakem. Vystupuji na křižovatce. Podle mapy je naleziště několik kilometrů stranou a mám trochu obavy, jestli se tam dostanu. Ale jsme v Guatemale, což znamená, že veřejná doprava funguje. Během krátké chvíle tu jedou dva plné mikrobusy, třetí mne bere. Za chvíli se dovím důvod - hned vedle naleziště je banánová plantáž, je doba sklizně a oběma směry jezdí množství zemědělských dělníků.

Quiriguá nezklamala, je to jedna ze tří guatemalských památek na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Nejvýznamnější památkou je dvanáctimetrová Stéla E, nejvyšší na americkém kontinentu. Kromě toho je tu několik menších stél a zoomorfů s množstvím hieroglyfických nápisů, také tu, podobně jako jinde, najdeme zbytky akropole. Velmi neobvyklé je také přesné datování jednotlivých památek - tabulky uvádějí den, měsíc a rok, kdy byla příslušná stéla vztyčena. Pravděpodobně se dá vyčíst z hieroglyfů.

Zpátky jedu znovu mikrobusem. Krátce po výjezdu nás na několik minut zastavuje banánová lanovka, pomocí které dopravují sklizeň ze vzdálených částí plantáže k místu nakládky. Nechávám se vysadit na rozcestí na hlavní silnici, odkud mi po chvíli jede autobus do města Chiquimula. Bez problému jdu do hotelu Darío, kde už jsem spal první noc.

Tady končí vyprávění o výletu z Guatemaly do Hondurasu. Dovolená ale zatím není ani v polovině. Jak pokračovala, to se brzy dovíte z reportáže o cestě do Salvadoru.

Úvod Foto Předchozí Salvador

Aktualizace: 02.10.2005

© Jan Pešula, 2005