Switch to English

Honduras - 3. den

10.01.2005

Omoa - Puerto Cortés - San Pedro Sula - El Progreso - Tela
Úvod Foto Předchozí den Následující den Železnice Střední Ameriky
Vesnice Buenavista Více o Hondurasu

Poté, co jsem neuspěl s cestou pravidelným vlakem v neděli, bylo mým prvním cílem dohodnout se s vedením honduraských železnic, zda by bylo možné se svézt alespoň na nákladním vlaku jako v Guatemale. Z Omoa jsem proto zamířil zpět, do Puerto Cortés a San Pedro Sula. Přijel jsem asi v devět hodin, na nádraží se už pracovalo, vozy se dřevem stály na původním místě. Vysvětlil jsem, o co mi jde, a obratem dostal odpověď, že jediná sjízdná trať vede v této oblasti pouze do Puerto Cortés, a jezdí tam jen nákladní vlaky. Obecně by svezení bylo možné, tentokrát je ale nutné počkat, protože je určitý úsek nesjízdný a opravuje se. Nejbližší nákladní vlak se plánuje na středu ráno kolem 8:00.

Poděkoval jsem a protože bylo teprve pondělí ráno, vyjel jsem autobusem směrem k pobřeží. Trávit čas v San Pedro by nemělo smysl, nic zajímavého tu v okolí už není. Na autobusovém nádraží mi po dotazu ukázali autobus do nedaleké obce El Progreso. Jeli jsme pomalu, se zajížďkami do menších měst. V obci La Lima byly z autobusu vidět zbytky zarostlých a zčásti rozkradených úzkokolejných drah, kterými bylo kdysi propleteno celé Valle de Sula. Býval bych ale byl raději, kdybychom jeli rychleji - městský život v Latinské Americe s množstvím trhovců už pro mne začínal ztrácet své kouzlo. Postupně jsem si uvědomoval, že asi sedím ve špatném autobuse - ze San Pedro do Tely (přes 100 km) se dá podle průvodce dojet za dvě hodiny, a nám trval první třicetikilometrový úsek skoro hodinu. V El Progreso jsem přestoupil do dalšího autobusu směr Tela (opět pomalého - jiné odtamtud nejezdily). Krajina na severu je úplně jiná než v centrální Guatemale - místo vyprahlých hor porostlých nízkou trávou tu všude vidíme plantáže kokosových palem. Do Tely to nakonec trvalo asi 4 hodiny.

Ve městě Tela jsem se ubytoval (původně jsem hledal Boarding House Sara inzerovaný v průvodci za 50 HNL = 70 Kč, ale někdo mne po dotazu nasměroval na jiný hotel se stejnou cenou - kompletně dřevěný, starý asi několik desítek let) a vyšel do města. Pokračovat do zajímavější La Ceiba by dnes už bylo riskantní. Město je (podobně jako jiná v regionu) obyčejné, veřejná pláž byla "nepoužitelná" (tak velké množství odpadků a psů jsem jinde neviděl) a jak se blížila 17. hodina, můj "konec dne" (po 18:00 se rychle stmívá a nedoporučuje se chodit po ulici), vzdal jsem i skromnější plán na kratší výlet do nedalekých garifunských vesnic Tornabé a Miami nebo návštěvu pláže u hotelu Telamar na vzdáleném předměstí. Místo toho jsem potkal jednoho Japonce a Poláka s americkým pasem, kteří přijeli do Hondurasu na čtrnáct dní a právě se vrátili z návštěvy nedalekého národního parku Jeanette Kawas (Punta Sal). Jednodenní výlet jim tam zajistila jedna z místních cestovních kanceláří a velmi si jej pochvalovali. Také doporučovali ostrov Roatán, na který se chystali zítra.

Den rychle skončil a šel jsem spát s tím, že zítřek se už musí zorganizovat lépe. Protože rychlý autobus z centra Tely nepojede, musím vyjet co nejdříve - nejlépe už v 6:00. Na světě (i v Hondurasu) jsou zajímavější místa než Tela.

Úvod Foto Předchozí Následující

Aktualizace: 24.01.2005

© Jan Pešula, 2005