Switch to English

Honduras - 1. den

07.-08.01.2005

Guatemala City - Chiquimula - El Florido (přechod Guatemala - Honduras) - Copán Ruinas - San Pedro Sula
Úvod Foto Následující den Železnice Střední Ameriky
Tržnice v Chiquimula Copán - Chrám Nápisů

Pátek 7. ledna byl můj poslední pracovní den v Guatemala City. Plán na nejbližší dva dny byl jasný - vyjet co nejdříve z města, v sobotu si prohlédnout zříceniny Copán a večer dojet do San Pedro Sula. Ze San Pedra měl pak podle informací z Fahrplancenter v neděli v 6:30 ráno vyjet pravidelný vlak do města Tela - jediný osobní vlak v Hondurasu, v provozu pouze v pátek a v neděli.

V práci jsem skončil krátce po poledni. Kolegové mne odvezli autem na jeden z autobusových terminálů (shodou okolností hned vedle nádraží, kde jsem v září nastupoval do vlaku) a vyjel jsem směr Chiquimula. Cesta trvala asi 4 hodiny, v cíli jsem byl asi v 17:00. Po několika dotazech jsem asi za půl hodiny našel hotel Darío inzerovaný v průvodci (20 GTQ = cca 70 Kč za jednolůžkový pokoj), došel na večeři a šel spát. V samotné Chiquimule toho moc k vidění není, nejzajímavější je náměstí s bílým kostelem (viz fotografie) - a pak nádherná horská krajina, přes kterou se jede z hlavního města.

V sobotu ráno jsem vstal asi v 6 hodin a vyšel hledat autobus na honduraskou hranici El Florido. V Guatemale má cestovatel téměř jistotu, že sežene autobus kamkoli potřebuje. Obtížnější ovšem je najít, odkud jede - stanoviště autobusů jsou obvykle roztroušena do různých ulic podle směrů. Ani to ale není nepřekonatelný problém, místní lidé (včetně řidičů "konkurenčních" linek) toto zpravidla vědí a po pár dotazech vás nasměrují, kam potřebujete.

Mikrobus do El Florido vyjel krátce po 7:00, asi po dvou hodinách a několika zajížďkách do vesnic jsme byli na hranicích. Mikrobus se tu otáčí, přes hranice se musí pěšky. Přijeli jsme v poměrně nevhodný okamžik - krátce před námi tu zastavil turistický autobus (Copán je oblíbenou zajížďkou na poznávacích okruzích po Guatemale) a museli jsme dlouho čekat na odbavení. Když jsem se dostal k okénku a předložil pas, celník za mne vyplnil výstupní formulář řekl si za to o 20 quetzalů (GTQ, 70 Kč), samozřejmě bez potvrzení. Chyba z nezkušenosti - správný postup je, dojít k okénku bez fronty, požádat o formulář, vyplnit a pak ho předložit i s pasem - bylo by to bývalo rychleji a zadarmo. Na honduraské straně se při vstupu platí 3 USD - také bez potvrzení, ale zřejmě legálně, protože je to napsáno na velké vývěsce. Při čekání ve frontě jsem u veksláků vyměnil 100 GTQ (350 Kč) za 220 honduraských lempírů (HNL), abych měl první den čím platit. Mohl bych napsat "chyba číslo 2", protože přes dolary by kurs vyšel asi na 2.4, ale absolutní rozdíl byl tak malý a quetzalů jsem měl tolik, že nakonec bylo lépe, že jsem neměnil v oficiální směnárně dolary. Zajímavostí na této hranici je, že nikdo nikoho nekontroluje. Na silnici není žádná neprostupná závora, cestující musí přejít k domku asi 50 m od cesty, vystát frontu ke guatemalskému okénku, pak k honduraskému a nakonec se vrací zpět a pokračuje po silnici. Kdyby někdo chtěl projít přímo bez razítka v pasu, asi by prošel. Nikdo to ale nedělá - na jiných hranicích (i ve vnitrozemí) jsou časté kontroly a člověk bez vstupního razítka by určitě měl problémy.

Procedury na hranicích zabraly skoro hodinu. Když jsem byl hotový, vyšel jsem na honduraskou stranu hledat autobus do Copánu. K dispozici byl jediný mikrobus, ovšem byl jsem první cestující, a tak se čekalo dál. Asi po půlhodině (a to už jsem se díval na hodiny, protože se blížilo poledne a ještě jsem nikde nebyl) jsme vyjeli. Bus jel do centra města Copán Ruinas. Odtud je to ještě asi 2 km pěšky k vlastním zříceninám.

Archeologické naleziště Copán je právem považováno za vrcholnou atrakci Hondurasu. Pro mnohé turisty je to jediné místo, které v této zemi navštíví - a upřímně řečeno, o moc nepřicházejí. Copán byl osídlen v klasickém mayském období zhruba do roku 1100 a soupeřil s nedalekým městem Quiriguá (v Guatemale). Dnes tu můžeme obdivovat nejdelší mayský nápis (hieroglyfické schodiště), podzemní chodbu (na zvláštní vstupné, nebyl jsem tam) a řadu pyramid, stél i jiných staveb - některé restaurované, jiné tak jak byly objeveny - jako hromady kamení porostlé stromy. Opodál naleziště je i krátká stezka džunglí a muzeum, které ovšem bylo v době mé návštěvy zavřené.

V Copánu jsem strávil několik hodin a stačilo mi - naleziště je (např. na rozdíl od Tikalu nebo Ceibalu) na malém prostoru a velmi přehledné. Do města jsem se vrátil spolu se dvěma Američany rikšou (10 HNL = 14 Kč na osobu), našel autobus a jel do San Pedro Sula. Tam jsem na druhý pokus sehnal hotel San Juan v blízkosti autobusového nádraží za 84 HNL (120 Kč) na noc (nabízel se i jiný za 50 HNL = 70 Kč, ale v pokoji byla tak velká vrstva prachu, že jsem se tam neodvážil) a vyšel do města. 220 HNL vyměněných na hranicích už mi docházelo, sháněl jsem se proto po směnárně. A protože byla sobota večer a v bance bylo zavřeno, využil jsem znovu veksláků - tentokrát v kursu 18 HNL za dolar. Vekslákům se tu dá věřit, o dva dny později jsem v bance dostal kurs 18.6 - jen o 3 % lepší. Blížila se 18. hodina, spustil se prudký déšť, ulicemi se valily proudy vody. Dešťová sezóna, která v Guatemale končí v říjnu, je tady posunutá až do ledna. Začalo se stmívat, takže jakmile déšť ustal, rychle jsem spěchal do hotelu.

Úvod Foto Následující

Aktualizace: 23.01.2005

© Jan Pešula, 2005