Switch to English

Guatemala - Rio Dulce

06.09.2004

Lodí: Livingston - Rio Dulce, pěšky Castillo de San Felipe, busem Rio Dulce - Finca Ixobel (Poptún)
Úvod Foto Příprava a odlet První výlet Cesta vlakem Ferrovías
Castillo de San Felipe Něco víc o Guatemale

V Lívingstonu bylo hezky, ale dovolené jsem měl jen týden a Guatemala nabízí daleko víc než jen sladké nicnedělání na pláži. Mým dalším cílem bylo Río Dulce, obec, kde stejnojmenná řeka protíná hlavní silnici na Tikal. Dá se tam dostat dvěma způsoby - buď lodí do Puerto Barrios a odtamtud autobusem, nebo přímo lodí. Poučen Belgičanem, šel jsem na "správné" molo a ihned si mne tam všiml majitel jedné lodi. Už na ní sedělo několik Guatemalců, jedna husa a několik kuřat v tašce. Standardní sazba na tomto molu je 75 Q, oficiální dopravce na sousedním vybírá 90 Q. Za chvíli jsme vypluli a zhruba po hodině a půl byli u cíle.

Río Dulce je mraveniště. Podél hlavní silnice jsou nahuštěné stánky, je tu i velká tržnice. Lidé se proplétají mezi auty. Potřeboval jsem se odtud dostat k nedaleké památce - španělskému hradu Castillo de San Felipe. Ovšem jak? Autobusové zastávky tu nejsou označené a připadalo mi, že by mne odsud odvezl nejvýš taxík. Rozhodl jsem se jít pěšky. Cesta vedla částečně lesem, míjel jsem několik luxusně vypadajících hotelů. Asi po půlhodině jsem byl na místě. Téměř ve stejný okamžik vedle mne zastavil mikrobus a vystoupila z něj německá turistka. Říkala, že takovéto mikrobusy jezdí velmi často a stojí jen 3 Q (11 Kč), takže jsem šel pěšky zbytečně.

Castillo de San Felipe je dobře zachovalý hrad na břehu jezera Izabal uprostřed upraveného parku s palmami. Prohlídka je rychlá - každý může snadno vylézt na hradby a dívat se po okolí (prakticky jen po parku a jezeře), ale interiéry jsou prázdné. Ještě jednou si jdu zaplavat (do jezera) a zpátky autobusem.

V Río Dulce je velká kancelář firmy Autobuses del Norte, která zajišťuje dopravu na trase Guatemala City - Flores (čili spojení s národním parkem Tikal). Na zdi mají namalovaný jízdní řád - autobus jede ve 14:30, 15:30 a 17:00. Chci si koupit jízdenku na 15:30 do Finca Ixobel, známého agroturistického hotelu u města Poptún. Odpovídají mi - v 15:30 nic nejede, musíte v 17:00 za 30 Q (105 Kč, vzdálenost asi 100 km). Nelíbí se mi to (přijel bych za tmy) a nevěřím jim - že by v Guatemale nejel na hlavní silnici dvě a půl hodiny žádný autobus? Nevzdávám to a raději čekám - určitě někdo pojede dřív. Skutečně, pár minut před 15:30 přijíždí autobus konkurenční firmy Maria Elena a pomocník řidiče svolává cestující. Nastupuji, jízdenka je jen za 20 Q (70 Kč). Zastavujeme v každé vesnici, prakticky kdekoli na zamávání, ale jinak jedeme rychle. Na křižovatce v obci Modesto Méndez (pojmenované po guvernérovi, který podporoval výzkum naleziště Tikal) máme delší přestávku na občerstvení. Po několika kilometrech se před námi objevuje něco jako hraniční přechod, sjíždíme z hlavní silnice a odbočujeme k úřední budově se závorou. Není to hranice státu, ale oblasti - vjíždíme do regionu Petén, který se chrání před chorobami rostlin a zvířat. Ovoce, maso ani jiné zemědělské produkty se sem z jiných regionů Guatemaly nesmějí vozit. Po namátkové prohlídce zavazadel pokračujeme. Asi za dvě hodiny jsme u cíle - autobus zastavuje, vedle silnice je malá směrovka "Finca Ixobel" vedoucí na lesní cestu. Do hotelu je to ještě asi 2 km lesem. Jsem rád, že je stále světlo.

Finca Ixobel je známý hotel - mimo jiné kvůli aktivitám, které tu organizují (prohlídka jeskyně, jízda na koni apod.). Když jsem uvážil časové nároky, neměl jsem nakonec o nic z toho zájem. Rozhodně ale nelituji, že jsem přijel - dalo se tu setkat s řadou lidí z celého světa. Byl tu například Libanonec, který je starostou pohraniční obce v Belize a v Poptúnu organizoval konferenci nevládních organizací z Belize a Guatemaly s cílem vyřešit letitý hraniční spor mezi oběma zeměmi (Guatemala vznáší nárok na území Belize a v minulosti několikrát hrozila válka). Nebo dva Američané, kteří vyprávěli své zážitky z návštěvy pyramid El Mirador (nevede tam silnice, jen pěšina; je nutné najmout v poslední vesnici domorodce s koněm, který poveze zásoby, a dojít tam pěšky - cesta tam a zpět trvá dva dny).
Úvod Foto Předchozí Následující

Aktualizace: 03.10.2004

© Jan Pešula, 2004