Switch to English

Guatemala - Z Raxrujá do hlavního města

10.09.2004

Busem: Raxrujá - Chisec - Cobán - Guatemala City
Úvod Foto Příprava a odlet První výlet Cesta vlakem Ferrovías
Raxrujá Cobán - oslavy nezávislosti

Raxrujá je malé městečko na křižovatce tří cest. Asfaltový povrch má jen ta silnice, po které jsem přijel a kudy také odjedu. Na křižovatce vidím směrovku k archeologickému nalezišti Cancuén. Už se tam ale nepodívám, protože bych do večera chtěl být v Guatemala City. Podél silnice se začaly objevovat mikrobusy. Z jednoho se vyklonil pomocník řidiče a křičí Ko-ko-ko-ko! Ko-ko-kobán! Je jasné, že jede do města Cobán, kam se potřebuji dostat i já. Nastupuji, za chvíli poloprázdní odjíždíme. Proč řidič nečekal na další cestující je jasné za chvíli - přijíždíme na křižovatku San Antonio a přistupují k nám cestující z právě přijíždějícího mikrobusu ze Sayaxché (asi 7 km jedou "severní" a "jižní" autobusy společně.) Krásnou hornatou krajinou jedeme přes Chisec do většího města Cobán. Tady náš autobus končí. Jdu hledat internet. Na hlavní třídě potkávám průvod školních dětí, jednu z akcí k nadcházejícímu Dni nezávislosti (15.09.1821). Najít internet je snadné, píšu několik dopisů, dohaduji si schůzku večer se šéfem a odcházím zpět na autobusové nádraží. Nastupuji do dalšího mikrobusu - tentokrát do El Rancho na hlavní silnici Flores - Guatemala City. Mikrobus pokračuje na západ do města Zacapa, já společně s dalšími lidmi čekám na autobus do hlavního města. Zbývá mi asi 80 km. Za chvíli tu zastavuje pohodlný klimatizovaný autobus společnosti Litegua, jedoucí z Puerto Barrios. Cestujícím pouštějí na videu Titanic. Usedám na volné místo vzadu, vedle mne sedí několik vojáků a student střední školy. Čekám, že cena bude vysoká, ale jsem příjemně překvapený - i zde se platí okolo 20 Q (70 Kč).

Pokud jsem měl během celé dovolené z něčeho podvědomou obavu, tak jedině z návratu do hlavního města. Na venkově jsem nikde neměl pocit ohrožení - ale v centru Guatemala City ano. V autobuse se ptám vojáků, kam jedou - kdyby jeli k letišti jako já, nebo alespoň ke kasárnám Aurora, bylo by výhodné se k nim přidat. Bohužel mají namířeno k Tichému oceánu, který je úplně jiným směrem. V Guatemale tedy nemohu s nikým z nich počítat. Teď ještě záleží, na které autobusové nádraží přijedeme. Proplétáme se úzkými ulicemi starého města - a za chvíli jsme na místě. Autobusové nádraží Litegua je přímo v centru, v zóně 1, na ulici plné odpadků. Vedle zaparkovaných autobusů a davu cestujících stojí černý šerif se samopalem. Vylézt z nádraží bych nechtěl. Jdu na druhou stranu a ptám se taxikáře, za kolik by mne odvezl k hotelu Dos Lunas. Říká že za 60 Q (210 Kč), souhlasím a jedu. Auto je bez taxametru a nejméně 15 let staré (nebo tak alespoň vypadá). Proplétáme se ulicemi, dlouho stojíme v zácpě. Konečně přijíždíme - hotel je v zóně 13, čili v lepší čtvrti. Odpovídá tomu i cena - $10, případně 80 Q. Chci zaplatit v Quetzales a zjišťuji, že už skoro žádné nemám - původně plánovaný rozpočet $200 jsem po zaplacení hotelu překročil asi o $6. Dohaduji si schůzku se známými a dávám se do řeči s americkým zvěrolékařem, který pracoval v Uaxactún několik měsíců v rámci Peace Corps a vrací se domů. Říká mi řadu praktických a zajímavých informací, které by se mi bývaly hodily dřív - například, že běžná cena taxi z autobusového nádraží je 40 Q, maximálně 50 Q; že několik desítek metrů od cesty Tikal - Uaxactún stojí rozhledna, ze které se dá pozorovat celý národní park; nebo že v hotelu v Uaxactún (shodou okolností jsem do něj předevčírem vstoupil!) je k vidění muzejní expozice. Škoda.

Večer pro mne přijíždí šéf, jdu s ním na večeři, předávám mu pár drobností a on mi vrací všechny cenné věci (například pas a část oblečení), které jsem si u něj pro jistotu na dobu dovolené schoval. Loučíme se (třeba se ještě setkáme) a noc se vracím do hotelu.

Úvod Foto Předchozí Následující

Aktualizace: 04.10.2004

© Jan Pešula, 2004