Switch to English

Guatemala - Santa Elena, Sayaxché, Ceibal

09.09.2004

Busem: El Remate - Santa Elena - Sayaxché; lodí Sayaxché - Ceibal (prohlídka národního parku) a zpět; busem Sayaxché - Raxrujá
Úvod Foto Příprava a odlet První výlet Cesta vlakem Ferrovías
Historický přívoz v Sayaxché Národní park Ceibal

Konec dovolené se blíží, je čas se začít rychle posouvat na jih. Před hotelem nastupuji do přijíždějícího mikrobusu a jedu do nedalekého dopravního uzlu Santa Elena. Vystupuji na autobusovém nádraží, spojeném s velkou tržnicí. Všude procházejí děti a nabízejí zboží (ovocné šťávy, doplňky k mobilním telefonům a další). Nejdříve se jdu podívat do města Flores, o kterém píší turistické průvodce. Ptám se na cestu, a protože nevím, jak je to daleko, čekám na autobus. Jeden zastavuje, nastupuji - a zjišťuji, že jedeme jen asi 500 metrů po dlouhé hrázi, okraj Flores je kousek od nás. Jdu tichou ulicí s nízkými bílými domky. Je to naprosto odlišná atmosféra od rušného předměstí Santa Elena. Žádná významná památka ale ve městě není, takže nechci ztrácet čas a po krátké chvíli odcházím po mostě zpátky na autobusové nádraží. Jeden z místních nadháněčů mne přivádí k mikrobusu do Sayaxché, dávám batoh na střechu (mám trochu obavy, aby tam zůstal, než vyjedeme, ale všechno dopadá dobře) a za chvíli jedeme.

Proč do Sayaxché? Běžná trasa z Tikalu do Guatemala City vede tak, jak jsem přijel - přes Poptún, Rio Dulce a dál přes Bananeru zhruba podél železnice. Takto jezdí všechny turistické autobusy. Mně se ale nechtělo jet stejnou cestou dvakrát, a raději jsem si chtěl projet druhou, méně frekventovanou trasu.

Silnice byla v dobrém stavu, jeli jsme rychle, až na časté zastávky pro nástup a výstup. Cesta vede mírnou pahorkatinou. Před městem Sayaxché přijíždíme k široké řece Río de la Pasión. Není tu most, jen dva přívozy - pro auta a pro pěší. Autobus se obrací, nastupuji na loďku a za 1 Q (4 Kč) jedu na druhou stranu. Vystupuji - a co dál? V okolí je zajímavý národní park Ceibal. K mému překvapení těsně vedle mne stojí loďka plná turistů, která tam má namířeno. Čekají jen na policisty z Politur, kteří musí doprovázet každou výpravu. Berou mne za 90 Q (315 Kč) s sebou. Za chvíli přichází dva uniformovaní strážníci a vyplouváme. Jedeme proti proudu Río de la Pasión, míjíme několik menších vesnic. Cesta jedním směrem trvá asi hodinu a půl. Trochu se dívám po hodinách, protože bych se ještě dnes chtěl přiblížit ke Guatemala City. Vystupujeme u malého mola, vítá nás průvodce a jdeme si prohlédnout park. Vykopávky, podobně jako v Tikalu, jsou uprostřed hustého pralesa, odhaleno je údajně méně než 10 %. K největším zajímavostem patří stély, jiné stavby (např. pyramidy) tu jsou také, ale je jich méně. Na jednom místě se na nás vrhá mračno komárů. Repelent nepomáhá, štíplo mne jich nejméně 5. Doufám, že nebyli nakažení a jsem rád, že jsem pravidelně bral Malarone. Na jiném místě se jednomu z turistů podaří najít a vyfotografovat tarantuli.

Čas mne už trochu tlačí a rozhoduji se, jak dál. Španělé se vracejí lodí zpátky do Sayaxché, mne napadá jiná možnost - podle mapy vede z parku osmikilometrová cesta na opačnou stranu k hlavní silnici, kde bych mohl chytit autobus. Ovšem začátek cesty není v parku vidět, a tak se vracím se Španěly zpátky. Rychlejší by to asi nebylo.

V Sayaxché zjišťuji, že všechny autobusy na jih odjely, na "jižním" autobusovém nádraží na břehu řeky je úplně prázdno. Za půl hodiny jeden přijíždí. Nastupuji a řidič se mnou objíždí město, troubí a vyvolává - hledá zákazníky. Vracíme se s několika dalšími lidmi k řece. Mezitím přijelo několik mikrobusů z druhé strany (od Santa Elena), lidé se postupně scházejí. Asi za hodinu jsme plní a vyjíždíme. Do Raxrujá, kde vím, že mají hotel, je to necelých 100 km. Začíná se stmívat. Když jsme u cíle, je naprostá tma. Veřejné osvětlení sice svítí, ale moc to nepomáhá. Na ulicích je rušno, do města přijel cirkus a všude chodí množství lidí. Ptám se na "hospedaje" (ubytování) a ukazují mi nevýraznou budovu při hlavní silnici. Na recepci sedí asi 12 letý chlapec. Říká, že se za nocleh platí 15 Q (52 Kč), volá otce a ten mne uvádí do pokoje. Bydlím v 1. patře, budova je stále ve výstavbě (zvenku stojí lešení), přízemí je zděné, první patro dřevěné - pokoj vypadá asi jako kůlna. Výhodou neopracovaného dřeva je, že se nedá určit, jestli je čisté nebo špinavé. Rozsvěcím světlo, ale raději ho zase rychle zháším, protože mezi stropem a zdí je asi 20centimetrová mezera a mohli by sem vlétnout komáři. Dávám si studenou sprchu (jakou jinou?) a jdu na večeři do nedaleké restaurace. Za pečené kuře s fazolemi, čtyřmi kukuřičnými plackami (tacos) a colou platím (včetně spropitného) také 15 Q. Ceny jsou tu naprosto neuvěřitelné.

Úvod Foto Předchozí Následující

Aktualizace: 04.10.2004

© Jan Pešula, 2004