Switch to English

Guatemala - Tikal & Uaxactún

08.09.2004

Busem: El Remate - Tikal - Uaxactún a zpět
Úvod Foto Příprava a odlet První výlet Cesta vlakem Ferrovías
Tikal - celkový pohled Uaxactún - zříceniny na jižní straně

Vstávám a vycházím z hotelu v El Remate na ulici. Kam se vydat? Podívat se ještě jednou do Tikalu, nebo už odjet do vnitrozemí? Kdyby se v tento okamžik poblíž mne našel někdo, kdo by měl zájem o mou včerejší vstupenku do národního parku (platí ještě celý dnešní den), asi bych se tam už nevracel. Ale na ulici jen pobíhají psi - jede se zpátky! Nastupuji do přijíždějícího mikrobusu a mířím zpátky do národního parku. Prohlížím zbylé památky, které jsem nestihl včera, vylézám ještě na jednu pyramidu a dívám se naposled po okolí. Asi v 9:45 si jsem zpátky na parkovišti a předpokládám, že už jsem viděl všechno.

Co teď? Mohl bych se vrátit a pokračovat do vnitozemí. Ale stále mne láká Uaxactún, který mi zbytečně utekl včera. Pojede tam něco? Dávám si limit - počkám dvacet minut, a pokud mne tam do té doby nikdo neodveze, vracím se. Úplně náhodou kolem jede prázdný turistický minibus, zřejmě si ho tam někdo objednal. Nastupuji, cena je 40 Q (140 Kč) za 23 kilometrů. Silnice je úzká, částečně asfaltová. Jízda trvá asi hodinu, cestou potkáváme několik protijedoucích aut. Řidič mi zastavuje v centru vesnice - tvoří ji malé domky, uprostřed je obrovská plocha, na které se pasou koně a suší byliny. (Později mi řekl jeden zvěrolékař, který tu kdysi pracoval, že na místě pastviny bylo kdysi letiště, na které dopravovala americká firma Wrigley zboží pro místní obyvatele. Od té doby, co vystavěli silnici, se už ale nepoužívá). Řidič mi ukazuje, kterým směrem se dostanu k archeologickým památkám - jsou to dvě drobná naleziště na opačných koncích vsi. Jdu si je prohlédnout, mezitím potkávám jiný mikrobus s turisty. Když jsem všechno viděl, vracím se do centra a v dálce vidím, že zrovna nějaké auto odjíždí. Nedochází mi, že možná bylo dneska poslední. Ve vesnicích totiž všichni jezdí ráno do města a večer zpátky. Jdu si koupit něco k jídlu, druhá výprava se také zdržuje, asi za hodinu a půl odjíždějí a mávám na ně, jestli by mne vzali. Odpověď je jednoznačná - toto je objednaný zájezd, nikoho dalšího nebereme. Vypadá, že jiné auto ve vesnici není. Po další hodině marného čekání mi připadá, že už není co ztratit a jdu pěšky. 23 kilometrů mi trvá asi 3 hodiny, snažím se jít rychle, protože odpoledne by mohla přijít bouřka. Potkávám jen domorodce s mačetami, žádné auto - až na jeden plně naložený taxík a krátce před cílem i linkový autobus, který se stejně bude vracet až zítra. Kolem 16:00 jsem zpátky v Tikalu a za další hodinu a půl přijíždím mikrobusem k hotelu v El Remate, kde jsem už tuto noc spát nechtěl. Strávil jsem víc času chůzí a čekáním než prohlížením památek. Chyba se ale stala už včera - že jsem se ubytoval v El Remate a ne ve Uaxactún. Dnes už moc na výběr nebylo. Vzhledem k tomu, jak jsou zajímavé památky v Guatemale odlehlé a obtížně přístupné, by jakýkoli dnešní program nejspíš dopadl podobně.

Úvod Foto Předchozí Následující

Aktualizace: 04.10.2004

© Jan Pešula, 2004