Switch to English

Argentina - Gran Buenos Aires

07.04.2006

Buenos Aires a Tigre
Úvod Foto Misiones Iguazú Paraguay Železnice AR
Buenos Aires - metro Tigre - Tren de la Costa

Jedu autobusem po široké dálnici směrem k Buenos Aires. Z ničeho nic zastavujeme v odstavném pruhu a řidič s pomocníkem otvírají kryt motoru. Vypadá to, že asi dál nepojedeme. Po chvíli zastaví jiný autobus a po dohodě s naším řidičem si přestupujeme. Naštěstí jsme ze Salty jeli poloprázdní, umístit nás jinde nebyl problém. Původní autobus jel s náskokem, ale po komplikacích s poruchou přijíždíme kolem 11. hodiny - asi s půlhodinovým zpožděním.

Co dál? Nejdůležitější úkol je, najít ubytování, pak se ve zbytku času podívat po městě a nakonec se sejít s kolegy z projektu. Ubytování nacházím po chvíli hledání v nenápadném hotelu blízko stanice metra Perú za 20 ARS na noc (velmi slušné). Odkládám zavazadla a rozhoduji se, kam dál. Určitě bych se chtěl projet vlakem. Původně jsem měl v úmyslu, podívat se do nedalekého města Luján s významným kostelem a dopravním muzeem. Jenže po příjezdu na Plaza Miserere a pohledu na hodiny mi dochází, že tak vzdálený cíl není pro dnešek reálný. Vracím se na opačnou stranu, do stanice Retiro, odkud odjíždějí příměstské vlaky TBA do výletního města Tigre. Cesta tam trvala necelou hodinu, vlaky jsou sice trochu staré, ale v dobrém stavu a plně obsazené. Příměstská doprava kolem Buenos Aires, kde bydlí přes 10 milionů lidí, má na rozdíl od dálkových spojů stále šanci. Tigre je pro mnoho turistů východiskem výletů na lodích do delty řeky Paraná. Na to mi už ale nezbyl čas. Od nádraží TBA jsem se rychle přesunul na konečnou turistických vlaků Tren de la Costa, které jezdí po jiné obnovené trati zpět směrem k Buenos Aires. Ve stanici Maipú-Bartolomé Mitre jsem pak přestoupil do posledního příměstského vlaku TBA (jiná trať než jsem jel směrem tam), který mne odvezl zpět na nádraží Retiro.

Už při čekání ve stanici Bartolomé Mitre jsem začal uvažovat, jak se setkat s přáteli. Bylo jasné, že budu schopen přijít k jejich pracovišti kolem 18. hodiny, kdy končí práci. Jak se s nimi ale spojit? Telefonní automat nikde nebyl a nechat si odjet vlak na Retiro jsem také nemohl. Nezbylo než požádat někoho ze spolucestujících, zda by mi půjčil mobil. Měl jsem štěstí, pán ve vlaku se služebním telefonem mi ho sice nepůjčil, ale byl tak ochotný, že vyřídil vzkaz na číslo, které jsem mu dal. Po příjezdu na Retiro jsem ještě pro jistotu všechno potvrdil z veřejné hovorny, ale bylo to v pořádku.

To byl konec dnešního dne, věnovaného spíš železnici (konečně!) než čemukoli jinému. Během necelé hodiny, která zbývala do setkání, jsem ještě vylezl na Pamětní věž a udělal z ní několik fotek. Pak jsme se setkali s přáteli, zašli společně na večeři a kolem půlnoci byl v hotelu.

Úvod Foto Předchozí Následující

Aktualizace: 17.04.2006

© Jan Pešula, 2006