Switch to English

Paraguay I

03.04.2006

Puerto Iguazú (Argentina) - Foz do Iguacu (Brazílie) - Ciudad del Este (Paraguay) - Asunción (Paraguay)
Úvod Foto Misiones Iguazú Tucumán & Salta Železnice AR
Paraguay, červená půda Více o Republice Paraguay

Vodopády Iguazú mám po včerejšku za sebou. Co dělat dnes? Většina turistů po prohlídce argentinských vodopádů navštěvuje ještě vyhlídkovou plošinu na brazilské straně. Stojí to za to? Pohledem do průvodce (brazilský park je podstatně menší) i na paměťovou kartu fotoaparátu (kde se po včerejšku nashromáždilo přes třicet snímků padající vody z nejrůznějších úhlů) docházím k závěru, že vodopádů už bylo na tomto výletu dost. Podle původního plánu jdu na terminál, odkud by měl každou hodinu odjíždět autobus do Paraguaye přes brazilský Foz do Iguacu. (Doplněk pro ty, kdo by chtěli uvažovat podobně: Po návratu do Buenos Aires jsem se dověděl, že "argentinské vodopády jsou sice hezčí, nejlépe jsou ovšem vidět z Brazílie". Jinými slovy, po argentinské straně je možné celý den chodit a obdivovat jednotlivé části zblízka, naopak z Brazílie je na jednom místě vidět celé panorama - viz např. snímek Setha Pollacka nebo z Imagens PT. Úplně ztracený čas by to nebyl.)

V autobuse potkávám Holanďana, který míří právě k brazilským vodopádům (poslední zaváhání, jestli bych přece jen neměl změnit plán) a dva Japonce, kteří se chtějí ze zvědavosti podívat přes čáru do Paraguaye - všichni totiž vědí, že v pohraničním městě Ciudad del Este je k dostání levná elektronika. Procházíme argentinskou i brazilskou celní kontrolou (všichni musí vystoupit a otřít si boty o rohožku napuštěnou dezinfekčním prostředkem) a po průjezdu brazilským Foz do Iguacu zastavujeme u hraniční čáry. Hranici Brazílie - Paraguay tvoří řeka Paraná, překlenutá vysokým mostem. Je tu rušno, na silnici stojí fronta aut a autobusů, po chodníku na mostě proudí oběma směry davy lidí s pytli plnými zboží. Přilehlé čtvrti jsou na obou stranách dost odporné na pohled. Přecházím přes most, Japonci se zdržují někde vzadu (pohled na místo, kam se dostali, pro ně asi byl dost šokující), na celnici dostávám razítko do pasu a pokračuji do města Ciudad del Este. Nechci se tu dlouho zdržovat, protože město nemá dobrou pověst (např. americké ministerstvo zahraničí vyzývá při návštěvě ke zvláštní opatrnosti). V nejbližší směnárně jsem vyměnil 40 USD za 235 tisíc guaraní (PYG) a těsně za hraniční budovou, ještě v místě sledovaném bezpečnostními složkami, čekal na místní autobus k terminálu. Za chvíli přijel, byl to mezinárodní spoj z Foz do Iguacu (teoreticky jsem s ním mohl překročit hranice a jet přímo, ale prakticky ne, protože bych býval v Brazílii musel vyměnit peníze a naopak minul paraguayskou směnárnu). Cena jízdenky byla 6000 PYG, podal jsem řidiči 10000 (nebo kolik to bylo), dostal zpět a jel. Autobusový terminál je na druhém konci města, cesta tam trvala asi čtvrt hodiny. Město při průjezdu nevypadá tak odporně jako hned na hranicích - blíž centra je méně stánků, méně odpadků a naopak víc parků a zeleně. Žádné fotky jsem po cestě nedělal, podívat se můžete např. na Paraguay Günstig nebo 13 months.

Autobus mne vysazuje asi 100 metrů od terminálu. Jdu ke vchodu a vidím, že právě přijíždí autobus se směrovkou Asunción. Přidávám do kroku. V hale jsou vedle sebe dvě pokladny konkurenčních společností. Říkám, že jedu do Asunciónu - a oba pokladní mne začnou hlasitě přetahovat. Vidím, že mám ještě chvíli a vyběhnu se podívat na nástupiště, čí autobus tam vlastně stojí. Je tam jen jeden, čímž je o výběru dopravce rozhodnuto. Takováto konkurence "v paraguayském (i argentinském) stylu" nemá se službami zákazníkům nic společného. V Guatemale všichni řidiči na konečné stanici nahánějí cestující do autobusu, který odjíždí jako první - protože čím dřív se naplní, tím dřív vyjde řada na další. Všichni se tak k cíli dostanou rychleji. V Paraguay se naopak poptávka drobí, výsledkem jsou pomalé autobusy, které jedou souběžně a na nemožných místech čekají na další cestující.

Po nástupu do autobusu ihned nevyjíždíme, a protože jsem tu skoro jediný, využívám čas a organizuji si věci. Přepočítal jsem zbylé guaraní a zjistil, že po zaplacení 6000 PYG za městský a 35000 za dálkový autobus mi z původních 235 tisíc PYG zbylo 100 tisíc a nějaké drobné. Evidentně jsem prvnímu řidiči místo 10000 podal 100000. Nepříjemná chyba. Nedá se nic dělat, nejlevnější stát se nejspíš ukáže jako nejdražší, ale naštěstí se neztratilo víc a ze zbylých 100 tisíc snad do zítřka vyžiji. Za chvíli poloprázdní odjíždíme, a aby se doplnili cestující, zastavujeme a delší dobu čekáme hned na okraji města. Cestující se postupně přidávají a po řadě zastávek přijíždíme rovinatou paraguayskou krajinou s červenou půdou na polích do hlavního města, přes jeho lepší i horší čtvrti. Nastává drobný problém - pro Paraguay jsem si před odjezdem nekoupil průvodce (protože jsem s touto zajížďkou nepočítal) a tudíž mne nenapadá, kde hledat hotel. Ptám se v informacích na autobusovém terminálu, kde mi radí, že stačí popojít několik bloků směrem vlevo po hlavní silnici. Měli pravdu, po několika dotazech nacházím hotel s cenou 20 tisíc PYG (3.50 USD) za noc (a v dalších chtěli maximálně 35 tisíc). Zajel jsem si ještě autobusem do centra (je tam daleko, asi 40 minut jedním směrem) a pak zašel s dalšími turisty na večeři. Na prohlídku Asunciónu bude vyhrazený zítřek.

Úvod Foto Předchozí Následující

Aktualizace: 17.04.2006

© Jan Pešula, 2006