Switch to English

Argentina - Misiones

01.04.2006

Buenos Aires - Posadas - San Ignacio - Puerto Iguazú
Úvod Foto Iguazú Paraguay Tucumán & Salta Železnice AR
Provincie Corrientes San Ignacio Miní - zříceniny jezuitského kláštera

Z Buenos Aires do města Posadas na severu je asi 1000 km, autobus je projede za 12 hodin. Probouzím se kolem sedmé hodiny ráno, do cíle zbývá asi hodina a půl cesty, a tak odpočívám a sleduji rovinatou krajinu, kde se střídají pastviny s neobdělávaným křovím a kaktusy. Města jsou od sebe vzdálená desítky kilometrů. V autobuse se podává jídlo (zahrnuté v ceně) jako v letadle. Soused vedle mne - argentinský řemeslník, který jezdí prodávat suvenýry na trh do Buenos Aires a teď se vrací domů - si připravuje maté (s vodou z termosky) a pije ho pomocí tradičního brčka bombilla. Po 8. hodině přijíždíme do Posadas. Autobusové nádraží je na předměstí, po pár dotazech nacházím městský autobus a jedu do centra. Město není příliš atraktivní (což je v Latinské Americe běžné), navíc tu nedávno zavřeli archeologické muzeum, doporučované v průvodci. Nejpřínosnější z celé návštěvy byl Paraguayský park s muzeem Aníbal Cambas, kde přibližovali život původních obyvatel regionu - kmene Guaraní. Kolem poledne jsem byl s prohlídkou města hotov.

Kam dál? Nabízely se dvě možnosti. Podle původního plánu jsem měl pokračovat k vodopádům Iguazú a od nich pak v následujících dnech "zkratkou" přes Paraguay do Salty. V autobuse mne ale napadla další možnost - Posadas je pohraniční město s Paraguay, kde jezdí jednou týdně - pouze v neděli - turistický vlak z předměstí Asunción do nedalekého města Areguá. Abych ho stihl, musel bych nejdřív jet do Asunción, být tam v sobotu večer, v neděli ráno se projet vlakem a pak velkým obloukem pokračovat do Iguazú a případně zpět na západ Argentiny. Co z toho je lepší? Po zkušenostech z Hondurasu jsem se tentokrát rozhodl neriskovat a zkusil zavolat na ředitelství drah, které jízdy organizuje. Jenže byla sobota, nikdo nezvedal telefon. Škoda, že mne tato možnost napadla až tak pozdě. Zkoušel jsem se dovolat i do botanické zahrady, od které ten vlak měl odjíždět (třeba je to doplněk nějakého zábavního centra), ale na čísle nalezeném v google se ozval místní golfový klub, kde nic nevěděli. Plány na projížďku vlakem jsem vzdal. Jak se ukázalo později, vlak toho dne skutečně jel podle plánu, ale ohrozit kvůli tomu další program v Argentině (podobně jako se to "podařilo" v Hondurasu) se mi nechtělo. Kdo ví, třeba jsem tu jen jednou za život.

Vrátil jsem se na autobusové nádraží a odjel moderním autobusem firmy Horianski (Slovák, nebo Ukrajinec?) ke 30 km vzdáleným zříceninám San Ignacio Miní. Autobus zastavil na výpadovce, k památkám to bylo asi 20 minut chůze přes vesnici. Zříceniny jezuitského kláštera ze 17. století jsou na seznamu UNESCO - asi hlavně proto, že podobných "importovaných" staveb není na americkém kontinentu mnoho. Jezuité se tu v 18. století snažili přivést příslušníky kmene Guaraní k evropské civilizaci a možná by se jim to i povedlo, kdyby nebyli v roce 1767 vyhnáni ze španělského království. Domorodci, zvyklí na jiný způsob života, se vrátili do lesů a kamenné stavby se postupně rozpadly. Kupodivu, činnost jezuitů je zde dodnes hodnocena spíše pozitivně, jako zastánců vzdělání, kultury a sociální spravedlnosti; nespojují je tu s praktikami pátera Koniáše a jemu podobných.

Jezuitských zřícenin je v okolí víc (i na paraguayské straně), ale po návštěvě San Ignacia (nejzachovalejší a nejpřístupnější z nich) jsem se už díval po hodinách, protože jsem se chtěl dostat včas do Iguazú. Cesta tam bude trvat ještě 5 hodin a kdybych se rozhodl přespat v San Ignaciu, dostal bych se tam zítra kolem poledne - den by byl téměř ztracený. Odešel jsem zpátky na hlavní silnici a čekal. Autobus přijel asi za půl hodiny, zajížděl všude. Cestou jsem se ptal spolucestující - lékařky z místní nemocnice - zda je v okolí riziko malárie. Odpověděla, že ne, nemoci tu jsou údajně "normální", nikoliv tropické. Na druhou stranu, místní jsou proti malárii očkovaní. Do Puerto Iguazú jsem dojel po 21. hodině. Podle průvodce měl být blízko autobusového nádraží hotel max. za 15 ARS na noc. Přišel jsem tam, cena byla 40 ARS. Asi se od vydání průvodce zvýšily ceny, všude se o tom mluví. Nechtělo se mi nikde chodit potmě, zaplatil jsem dvě noci, došel ještě na večeři a šel spát.

Úvod Foto Předchozí Následující

Aktualizace: 16.04.2006

© Jan Pešula, 2006