Switch to English

Argentina - Buenos Aires

25.-31.03.2006

Let Brussel - Barcelona - Buenos Aires; týden v Buenos Aires
Úvod Foto Misiones Iguazú Paraguay Železnice AR
Přílet do Buenos Aires Plaza San Martín, Buenos Aires

Cestu do Argentiny jsem připravoval podobně jako dřívější výlet do Guatemaly. Uvědomoval jsem si ovšem, že v březnu a dubnu začíná na jižní polokouli podzim a mohlo by být chladno. Utvrzovaly mne v tom i předpovědi na Yahoo Weather, které často uváděly i jednociferné teploty. Vzal jsem si proto stejné teplé oblečení, v jakém jsem chodil v Evropě. To se ukázalo jako omyl - po příletu, ale především v severních provinciích, mi především chyběly sandály a krátké kalhoty a musel jsem je koupit na místě. Na druhou stranu, teplá bunda a silné kalhoty přišly vhod v nočních autobusech, kde klimatizace jela na plné obrátky a byla tam pořádná zima. Celkově vzato, Argentina je teplejší než Evropa (sever je zeměpisně u obratníku - podobně jako na severní polokouli tuniské pláže - a nejjižnější město Ushuaia je od pólu vzdálené asi jako Kodaň), ale podnebí se výrazně liší podle regionů a je vhodné být připravený na chladné (naše podzimní) i teplé (subtropické) teploty.

Dopravu po Argentině zajišťují především autobusy. Dálkové noční mají dva typy - "cama" (lůžko) s luxusnějším provedením a "semi-cama" (poloviční lůžko) s běžnými sklápěcími sedadly. Jsou patrové, na místní poměry poměrně drahé (v přepočtu asi 1 Kč/km v "semi-cama", asi o 20 % víc v "cama"), ale velmi pohodlné, rychlé a populární mezi místními i turisty. Většinou pocházejí z Brazílie a pohodlím se nedají srovnávat s vyřazenými americkými autobusy, které se používají ve Střední Americe. Jízdenky s místenkou se vystavují na počítačích v kancelářích jednotlivých firem na autobusových nádražích. Pokladní dávají cestujícím možnost vybrat si místo - a když to šlo, vybíral jsem vždy první řadu v horním patře, kde je nejlepší výhled. Pár takto získaných snímků uvidíte i ve fotogalerii. Problémem při cestování je konkurence autobusových společností, protože neexistuje žádný jednotný jízdní řád (jako např. v Česku IDos). Kdo chce odjet "co nejdříve", musí na autobusovém nádraží obejít několik pokladen. Cenové rozdíly jsou mezi společnostmi minimální. Krátce před odjezdem (nebo když je bus vyprodán?) se prodej v pokladně zastaví, ale většinou se stejně dá na kratší vzdálenost nastoupit a zaplatit pomocníkovi řidiče (někdy s jízdenkou, někdy bez ní). K největším autodopravcům patří Nueva Chevallier, Tigre Iguazú a na severu Horianski. Jízdní řád dálkových vlaků (neoficiální?) je na serveru Satelite Ferroviario, další železniční odkazy jsem umístil na zvláštní stranu.

Městská doprava je většinou podobná jako ve Střední Americe - kvalita autobusů je podstatně horší, ceny nižší, informace se dají získat jen dotazem od lidí, ale přesto není problém dostat se kamkoli je potřeba. V Buenos Aires je ovšem kromě toho také spolehlivě fungující metro s historickými stanicemi a vozy na trase A. O tom ale víc později.

Před cestou jsem koupil průvodce Rough Guides s velkým množstvím praktických informací, které by bylo obtížné stahovat po částech z internetu. Samozřejmě jsem se podíval i na reportáže předchozích cestovatelů - například cestopis z roku 2004 nebo 2003 a kvalitní nedatovanou polskou reportáž. Upozorňuji ovšem, že ceny se od krize roku 2002 zvýšily a nelze počítat s ubytováním za 7 či 11 pesos (ARS; 1 USD = 3.06 ARS) jako platil např. Bořivoj v roce 2003. Běžná cena začíná na 15 ARS, v Iguazú jsem (pravda, bez velkého hledání a v "levném" hotelu doporučeném v Rough Guides) zaplatil 40 ARS. I tak je tu ale levně. A cestovatele zvyklého na trochu divočejší Střední Ameriku také potěší, že je tu poměrně bezpečně - chodit pěšky po Buenos Aires je běžné i po setmění (samozřejmě, ne kamkoliv, ale to platí všude).

Ale teď k vlastní cestě. Do Buenos Aires jsem letěl z Barcelony společností Air Madrid (nikdy předtím jsem o nich neslyšel, ale letělo se s nimi normálně). Po příletu jsem se necítil úplně dobře, takže jsem první víkend nenapínal program a raději si odpočal v hotelu. Přesto se mi podařilo podívat se trochu po okolí, snímky uvidíte ve fotogalerii. Týden jsem strávil pracovně, v pátek 31. března ráno mi kolega pomohl koupit na autobusovém nádraží Retiro jízdenku do Posadas, města na severu země a týž den ve 20:00 jsem vyjížděl.

Úvod Foto Následující

Aktualizace: 16.04.2006

© Jan Pešula, 2006